V první řadě bych podotkla, že správně vedený dech je takový, při kterém posluchač nezaznamená, že hráč dýchá – tedy neslyšný. Nádech lze provádět do 3 různých míst – bránice, hrudník, podklíčky. Co jsem ze své praxe vyzkoumala, za ideální považuji kombinovat dýchání brániční a hrudní. Dýchání pod klíční kosti se obecně při hře na dechové nástroje moc nedoporučuje, protože zvyšuje napětí v ramenou i v hrudníku.

Nádech

Nadechujeme vždy ústy, ideálně koutky úst. Nádech vedeme nenápadně, neslyšně. Já si to připodobňuji k neviditelnému zívnutí (tak, aby to nikdo neviděl). Vždy ale nezapomínejte na pravidlo nádechu dolů. Někdy se můžete setkat s pojmenováním dýchání do břicha – ale do břicha se nenadechujeme, k nádechu používáme vždy a bez rozdílu plíce. V tomto případě použijeme spodní část plic, vyklene se bránice směrem dolů a „nafoukne“ se břicho. Mluvíme o tzv. dechové opoře. Opřeme dech dolů, aktivujeme brániční svaly a následuje výdech.

Výdech

Výdech je vedený regulovaně, opět se zapojením bráničních svalů. Výdech je dlouhý, neslyšný, jako když zamlžujete zrcadlo v koupelně, nebo si v zimě zahříváte ruce (pro představu uvolněného a otevřeného krku). Pořád je ale důležité myslet na silnou brániční oporu, abyste netlačili dech z krku, ale opravdu vše vycházelo ze spodní části plic. Samotný výdech pak lze připodobnit k sfouknutí svíčky v druhém rohu pokoje, nebo odkvetlé pampelišky na konci louky.

Dýchání v několika bodech:

• Nádech i výdech při hře na dechový nástroj provádíme vždy pusou.
• Nadechujeme jako když nenápadně zíváme – tak, aby nás nikdo neviděl
• Výdech je regulovaný, dlouhý, měl by mít určitý tlak (díky zapojení svalů bránice).
• Výdech směřujeme do dáli, jako když chceme sfouknout svíčku na druhém konci místnosti, nebo chceme odfouknout odkvetlou pampelišku na druhém konci louky
• Výdech je silný, koncentrovaný do jednoho bodu
• Výdech musí profouknout celý nástroj, vyjít korpusem ven a ještě byste měli mít pocit, že je dostatečně silný sfouknout tu svíčku nebo pampelišku

Praktické dechové cvičení pro každého

Toto rozdýchání je skvělým pomocníkem na začátku každého cvičení. Je vhodné nejen pro hráče na dechové nástroje, ale i jako každodenní uvolňovací cvičení pro kohokoliv.

1. Pohodlně se posaďte na kraj židle, nohy mírně od sebe, v kolenou i v kotnících svírají pravý úhel. Opřete si lokty o kolena.
2. Nadechněte se tak, abyste cítili, jak se při nádechu břicho dotýká stehen, dýchněte do spodních zad – do beder. Měli byste cítit, jak se Vám bedra při nádechu rozšiřují. Přiložte si na bedra dlaně, ať cítíte, jak pracují mezižeberní svaly.  Prociťte a uvědomte si konkrétní místo, do kterého se nadechujete – mělo by to být v oblasti horního břicha. Vydechujte stejně, jako byste foukali do nástroje. Nádech i výdech několikrát zopakujte.
3. Opatrně se posaďte – ze začátku, pokud nejste zvyklí dechové cvičení praktikovat pravidelně, se Vám může mírně zatočit hlava. Není to nic závažného, prostě zůstaňte sedět, dokud se vše nevrátí do normálu – cca během pár sekund by mělo být všechno v pořádku.
4. Stejně tak, jako jste se nadechovali v předklonu, nadechněte se i v sedě. Opět byste si měli uvědomit a procítit místo, do kterého se nadechujete – stejné místo jako při nádechu v předklonu.
5. Stále zůstaňte sedět a vezmete si do ruky nástroj. Zkuste zahrát několik vydržovaných tónů s tímto uvědomělým dýcháním. Pořád prociťujte to jedno konkrétní místo, kam se nadechujete.

Když použijete toto dýchání při každém Vašem tónu, bude se Vám hrát s větší lehkostí a nástroj Vám bude znít ještě krásněji. A jak jste na tom Vy? Praktikujete dechové cvičení před každým hraním? Máte nějaké své konkrétní cvičení? Podělte se v komentářích.

Trpělivost růže přináší. A při hraní na hudební nástroj dvojnásobně. Pokud se člověk rozhodne hrát na jakýkoliv hudební nástroj, měl by vědět, že je to běh na dlouhou trať. A že je to cesta, při které bude překonávat spoustu překážek. Je potřeba být vytrvalý a houževnatý, odměnou bude třeba to, že si dokážete zahrát svoji oblíbenou písničku. Continue reading „Proč je důležité být trpělivý a vytrvalý“

Co je to plátek?

Plátek je speciálně upravený kus dřeva – ARUNDO DONAX (trsť rákosovitá), který díky svému chvění vydává zvuk.  Říká se, že existují tvrdé a měkké plátky – Tvrdost plátku závisí na sklonu řezu a na hustotě dřeva. Plátky s příkrým sklonem řezu a větší hustotou dřeva jsou tvrdší a naopak Řez je prováděn v několika sklonech k docílení široké škály tvrdostí při zachování vždy stejné tloušťky špičky 0,1 mm.

Jaký plátek je nejlepší?

To, zda hráč potřebuje tvrdý nebo měkký plátek, závisí na několika faktorech – na typu hubice (konkrétně její dráha a odklon plátku) a také samozřejmě na tom, jak moc má hráč pod kontrolou svůj nátisk. Obecně platí pravidlo, že pro  začátečníka, který ještě svůj nátisk teprve staví, je vhodná zavřenější hubice (menší odklon plátku od hubice a kratší dráha) a měkčí plátky. S postupným pokračováním se vybavení zreviduje a vybírají se otevřenější hubice a tvrdší plátky.

[su_quote cite=“Jak hráč sám pozná, že potřebuje vyměnit tvrdost plátků, nebo hubici? Velmi jednoduše. Stane se to, že při hraní se plátek „zavře“ = zpevněním nátisku hráč přitiskne plátek na hubici tak, že už se nemůže chvět.“][/su_quote]

Skladování plátků:

Proč je důležité dobře skladovat plátek? Protože tím můžeme prodloužit jeho životnost.

Od výrobce dostaneme plátek ve vakuově zabaleném pouzdře. Je to proto, že plátek vyžaduje stálou vlhkost a nesvědčí mu výkyvy teplot. Optimální vlhkost pro uchování plátku před jeho zahráváním je 50-60%. Při zahrávání je potřeba zvýšit vlhkost na 60-70%. Jak toho docílit? – Existují různé krabičky s vlhkoměry – mě se osvědčila ta od Rico s vlhčícími sáčky. Pokud je nemáte, svět se nezboří. V tomto případě je fajn dát pozor na to, abyste plátky neskladovali v blízkosti topení nebo na přímém slunečním záření apod. Stále platí pravidlo neměnné vlhkosti a teploty.

Rozehrávání plátků:

Plátky je potřeba postupně rozehrávat. Proč? Protože kdybychom na něj začali hrát najednou naplno, tak dřevo do sebe natáhne příliš mnoho vlhkosti, plátek se tzv. rozmočí a už to nebude ono. Druhý den bude mít plátek zkroucenou špičku a v tomto stavu už toho s ním moc nezahrajete.

• 1. den – na plátek hrajte cca 5 min. jen dlouhé tóny ve středním rejstříku
• 2.- 5. den – postupně přidávejte denně 5 minut
• 6. den – plátek je dostatečně zatažený a připravený podat plný výkon.

Při použití nebo nepoužití vlhčící krabičky se mohou vlastnosti plátku mírně lišit. Každý hudebník by si měl najít ideální dobu rozehrávání plátků. Během 6-7 dní by měl být plátek připraven k plnému hraní. Pokud stále není, bohužel plátek není úplně ideální. Buď hustota dřeva není optimální, nebo je řez plátku veden křivě. Občas si můžeme pomoct i v této situaci – úpravou plátku. O tom ale v jiném článku.

Malá doporučení na závěr:

• Životnost plátku je zhruba 3 týdny až měsíc. Když víte, že už se blíží konec životnosti plátku, tak už si začněte rozehrávat nový. Nestane se Vám pak, že Vám jeden plátek dohraje a Vy ještě nemáte připravený další.
• Měli byste mít rozehrané 2-3 plátky současně a při hraní je střídat. Váš nátisk bude pořád v kondici a svaly se budou stále zpevňovat.  Přechod z jednoho plátku na jiný bude mnohem jednodušší.

Jak pečujete o  své plátky Vy? Máte nějakou vychytávku ohledně skladování nebo rozehrávání? Podělte se v komentářích.